3. 2. 2021
Mohou se čeští vydavatelé a novináři inspirovat ve Španělsku?
Stručná odpověď zní mohli by, ale nemohou. Španělští vydavatelé obhajují princip „povinné kolektivní správy“ autorského práva, protože stojí tváří v tvář nové hrozbě spočívající ve špatné implementaci nové evropské směrnice. Profesní asociace vydavatelů se proto připojila k dalším sdružením ostatních autorů děl šířených v digitálním prostoru a vyzvala příslušné státní orgány, tedy zejména španělské Ministerstvo kultury, aby zaručilo, že na trhu nedojde ke zneužití dominance ze strany digitálních platforem.
Dopady čtvrté průmyslové revoluce (tkzv. digitální transformace) na mediální odvětví jsou různé, ale nepochybně se za uplynulých pár let zcela zásadním způsobem projevily. Na španělském ministerstvu kultury, které vede José Manuel Rodríguez Uribes, se začíná vršit kupa došlých stížností. Profesní sdružení spisovatelů, novinářů, reportérů, vydavatelů a dalších umělců z různých oborů totiž požadují, aby byla do budoucna zaručena jejich autorská práva, jakmile Španělsko přizpůsobí svou legislativu evropské směrnici o autorských právech na jednotném digitálním trhu.
V tuto chvíli podle zdrojů ministerstva stále ještě nebylo stanoveno přesné datum, od kdy by nová legislativa měla začít platit, ačkoli to původně mělo být nejpozději do 1. června 2021 s ohledem na závazky stanovené Evropskou unií, když toto nařízení bylo v roce 2019 schváleno. Jenže neurčité a obecné znění evropské směrnice situaci spíše komplikuje, než aby ji zjednodušovalo.
Spisovatelé a novináři žádají ministerstvo kultury, aby je ochránilo před velkými technologickými společnostmi. Profesní sdružení požaduje pro tvůrce „spravedlivou odměnu“ za šíření jejich děl na internetu. Obávají se, že vyjednáváním s globální digitální platformou Google se takových spravedlivých podmínek nelze domoci. Federace španělských vydavatelských spolků (FGEE) se proto obrátila na španělskou vládu, aby při uplatňování směrnice „zachovala povinnou kolektivní správu v oblasti práv duševního vlastnictví“. Vydavatelé požadují zachování činnosti organizací kolektivních správců jako jejich společných garantů, kteří budou schopni hájit společné cíle držitelů autorských práv. Tím hlavním cílem je především „zajištění rovnováhy na trhu a dosažení potřebné právní jistoty pro autory a tvůrce obsahu“. Toto odvětví považuje schválenou evropskou směrnici za „jeden z největších evropských úspěchů pro zachování dlouhodobé udržitelnosti autorské tvorby“, což také tvůrcům obsahu do budoucna zaručí „sociální zabezpečení pro tisíce autorů“.
Tato poptávka přichází poté, co se profesní asociace SGAE minulý pátek připojila k petici Konference španělských asociací spisovatelů, Asociace mediálních informací (AMI) a španělských subjektů pro správu autorských práv (ADEPI). Společně chtějí dosáhnout toho, aby práva všech autorů byla „řádně a spravedlivě odměněna za jejich šíření v digitálním prostředí“.
„Autoři jsou základními stavebními kameny veškeré tvorby obsahu, ale také nejkřehčími články v celém řetězci, který s nástupem nových technologií vážně riskuje, že bude jako první pohřben a to díky prosazování zájmů velkých korporací digitální éry“, uvádí profesní asociace.
Požadavky všech profesních sdružení autorů souvisejí s článkem 15 uvedené směrnice. Text směrnice sice dává vydavatelům tiskových publikací exkluzivní právo udělit nebo odepřít souhlas komerčním digitálním platformám ke sdílení „významných výňatků z jejich publikací a autorských děl." Jenže směrnice již nestanoví postup pro sjednání přiměřené licenční odměny za takové užití díla. Zákonodárce se snažil reagovat na stížnosti autorů, kteří jsou rozhořčeni, že se jejich díla dostávají k více divákům a čtenářům, než tomu bylo kdykoli předtím, zatímco výnosy jsou přesměrovány do jiných kapes. Jenže efektivní vyřešení této situace se nepodařilo nikde na světě zatím správně nastavit a reklamní zisky se nadále přesouvají pouze k digitálním platformám.
V případě Španělska došlo v roce 2014 k přijetí nové legislativy, To se projevilo ukončením dostupnosti služby Google News. Další služba Google Discover, která agreguje a navrhuje uživatelům různé články podle jejich vkusu a jejich historie vyhledávání a zájmů se také stala pro uživatele nedostupnou. Loni v listopadu organizace CEDRO, kolektivní správce autorských práv vydavatelského průmyslu, podal žalobu na Google požadující 1,1 milionu EUR za neplacení autorských honorářů stanovených podle španělského zákona. Kolektivní orgán doložil, že se jedná o finanční újmu a plnění, které by služba Google Discover správně měla odvádět ze svých zisků ve Španělsku autorům a vydavatelům za „agregaci výňatků ze zpráv z různých digitálních vydání novin a jiných publikací a další související využití vydavatelského obsahu k cílení reklamních kampaní“ na základě španělského zákona o ochraně duševního vlastnictví.
Až doposud tyto technologické platformy (u nás například provozovatel platformy pro sdílení souborů Ulož.to) zaujímaly stanovisko, že jejich případná povinnost odstranit autrosky chráněný obsah nastane až poté, co budou konkrétně informovány, že hostují soubor obsahují neautorizovaný obsah. Nyní podle implementace evropské směrnice budou muset prokázat, že provozovatel vynaložil „maximální úsilí“ k dosažení pravidel a postupů vedoucích k zabrání šíření autorsky chráněných děl, tedy dohody o nešíření díla nebo o zamezí přístupu k předmětným dílům a zároveň zajistit, aby nebyla veřejnosti znovu protiprávně zpřístupněna.
Článek 17 rovněž požaduje, aby portály, které ukládají, organizují a šíří uživatelský obsah pro komerční účely, disponovaly předchozí licencí k šíření díla od tvůrců těchto děl. Jinými slovy, video platforma, jako je například YouTube, musí být schopna doložit, že šíří uživateli nahrávaný obsah, ke kterému mají dotyční příslušná autorská práva. Odpovědnost přitom mohou přenést na své uživatele, ale musí být vždy schopny prokázat identitu těch uživatelů, kteří by se případně dopouštěli porušování autorských práv. V opačném případě tuto odpovědnost ponesou přímo digitální platformy.
Rozhodnutí blokovat (automaticky filtrovat určitý obsah) však již vyvolalo řadu stížnosti z jiných odvětví, která to naopak považují za pouhý začátek další možné cenzury obsahu šířeného na internetu.
České ministerstvo kultury však stále ještě finální podobu českého návrhu zákona nezveřejnilo a ani jej neodeslalo na vládu. V posledním zveřejněném návrhu odeslaném do meziresortního připomínkovacího řízení v listopadu 2020 přitom možnost „povinné kolektivní správy odmítlo“ a navrhuje pouze metodu „rozšířené kolektivní správy“. Ta je sice komplikovanější a umožňuje Googlu, aby korumpoval jednotlivé vydavatele a přesvědčoval je, aby se v rámci kolektivního správce nenachali společně zastupovat, ale doposud finální návrh zákona ještě stále neznáme. Až po jeho zveřejnění se bude moci odborná veřejnost vyjádřit a potom bude následovat jeho projednávání ve výborech Poslanecké sněmovny. A přitom již není na co čekat. Času na přijetí zákona je již opravdu velice málo.
Václav Mach, výkonný ředitel Unie vydavatelů