29. 1. 2020
Výhled na rok 2020 z hlediska mediální politiky
Příspěvek prof. Dr. Christopha Fiedlera, vrchního jednatele Německého svazu vydavatelů časopisů VDZ pro evropské záležitosti a mediální politiku a předsedy výboru pro právní záležitosti Evropské asociace vydavatelů časopisů EMMA publikovaný v bulletinu VDZ shrnuje hlavní směry, kterými se bude ubírat mediální politika v Evropské unii i Německu v letošním roce.
Vzrušení politiků ze skutečných a předpokládaných problémů veřejné komunikace na tzv. sociálních médiích zůstává vysoké. Zjevně to však ale jen v malé míře podporuje názor, že zachování svobodného tisku, které je v současnosti poprvé ohroženo, je o to důležitější.
S více než 7 000 tištěnými a ještě více digitálními tituly tvoří spotřebitelské, odborné a konfesní časopisy nezbytnou součást svobodného tisku v Německu. Redaktoři časopisů informují více než 60 milionů čtenářů o všem, co je zajímá jako občany, spotřebitele a profesionály, učně a studenty. Časopisy o politice, současných dějinách, ekonomice, počítačích, módě, společnosti, architektuře, geografii, technologii, průmyslu, zdraví, sportu, kultuře atd. a pro všechny možné profese jsou v tištěné a digitální podobě charakteristické jedinečným rozsahem témat a jejich hloubkou což také slouží k naplnění požadavků kladených znalostní společností.
Takový svobodný tisk, který není ovlivňován nátlakem ze strany státu ani soukromými osobami, je nezbytný pro každou svobodnou společnost a zejména pro každou demokracii. Pouze různorodost tisku zajišťuje zveřejňování různých názorů a informací o jakémkoli tématu tak, aby si lidé mohli vytvořit svůj vlastní úsudek a názor, soukromě a profesionálně.
Je zřejmé, že vždy jde o ochranu redakční, novinářské a ekonomické svobody. Vydavatelé a publikace musí mít možnost svobodně se rozvíjet v sociálním prostoru a v žurnalistické či hospodářské soutěži. Neexistují žádné redakce nezávislé na státu se státním financováním. A také média financovaná soukromými mecenáši nejsou svobodná. Proto je možnost financování tisku z tržních prostředků, svoboda tisku jako ekonomického produktu, nezbytnou součástí svobody tisku.
Je také jasné, že nic z toho se nevztahuje pouze na „politický tisk“. Vztahuje se to také zejména na „zábavný“ tisk a na odborné časopisy zaměřené na řemesla, IT a strojírenství, na publikace o odporu transformátorových plechů i na časopisy o chovatelství. Může se dokonce říci: Existuje spousta otázek, které hýbou lidmi z hlediska soukromého, profesního nebo politického, o nichž jsou opravdu dobře informováni, zejména prostřednictvím zájmových a odborných časopisů. Témata, jako je neutralita sítě, nahrávací filtry a jak zabezpečit svůj smartphone, jsou vysvětlena spíše v počítačových časopisech než v diskusi o každodenních politických záležitostech také zásadních pro svobodu a demokracii.
Existence tohoto rozmanitého trhu časopisů je však dnes poprvé ohrožena. Vydavatelé poskytují své žurnalistické obsahy v tištěných a digitálních vydáních. Snižujícím se tištěným nákladům odborných i ostatních časopisů čelí vydavatelé stále více častějším poskytováním digitálních obsahů čtenářům. Financování tisku, které musí být nezávislé na státu a musí být založeno na tržních zásadách, však trpí. Koneckonců, příjem z marketingu digitálního dosahu, který je nezbytný, ale stále relativně skromný, nebude v dohledné budoucnosti obecně schopen kompenzovat trvalý pokles příjmů z tištěných vydání.
V této situaci by politika mohla přispět k výraznému zlepšení šancí na prosperitu svobodného tisku. K tomu je však důležité realizovat velké množství právních a politických projektů. Následuje výběr témat, u nichž je pravděpodobné, že pro ně rok 2020 stanoví kurz.
1. Nařízení o soukromí a elektronických komunikacích e-Privacy, o kterém se dále jedná v Radě EU, ohrožuje více než 30 procent příjmů z reklamy na novinářských internetových obsazích provozovaných vydavateli tisku. Ohrožuje také podobu digitálních produktů, vytváří překážky v jejich prodeji a při měření návštěvnosti.
Článek 10 nařízení, který se zabývá výchozím nastavením softwaru, je obzvláště problematický. Stávající znění Rady EU tento článek vypouští, stále však obsahují extrémně problematické a restriktivní návrhy, které zdaleka nenastolují rovnováhu zájmů. Konečný výsledek navíc neznamená, ani pokud bude Radou EU přijat vyvážený postoj. Ten musí být nakonec v souladu s extrémně restriktivním postavením Parlamentu EU. Je tedy zřejmé, že nařízení o e-Privacy se svými zvláštními ustanoveními pro soubory cookie poškodí bezplatné financování soukromého tisku. To vše je zcela zbytečné. Pokud budou ustanovení o souborech cookie uvedená v nařízení (čl. 8-10) zcela odstraněna, použije se na soubory cookie obecný předpis o ochraně údajů. Tím je bezpochyby možné zavést ochranu dat pro cookies v požadované intenzitě. Je však dostatečně flexibilní, aby bylo možné zohlednit oprávněné zájmy vydavatelů.
Je stále nepochopitelné, proč německá federální vláda nejde tímto rozumným směrem a místo toho nakonec podporuje jednostrannou regulaci, která poškozuje svobodný tisk a poskytuje monopolním platformám další konkurenční výhody. Pokud však i přesto nelze zabránit zvláštní úpravě v případě souborů cookie, musí federální vláda v každém případě prosazovat, aby úroveň regulace byla stanovena v souladu se současnou německou regulací nebo alespoň obecným nařízením o ochraně osobních údajů. Přinejmenším je třeba dbát na to, aby nebyla dále omezována možnosti samofinancování novinářsko-redakčních médií.
2. V digitálním světě jsou autorská práva pro vydavatelů tisku nezbytná. Evropské právo vydavatelů tisku musí být plně realizováno. Stejně tak je třeba rychle znovu zajisti spoluúčast vydavatele na příjmech výslovně uvedenou právem EU. Zároveň je při zavádění nových zásad v autorském právu EU třeba dbát na to, aby nebyla ohrožena svoboda tisku.
3. Předplatné novin a časopisů tvoří páteř distribuce a financování svobodného tisku. Prodej předplatného se neodehrává v kamenném obchodě, proto vyžaduje vysvětlení a spoléhá se na všechny formy přímého marketingu. Pouze v Německu je třeba každý rok získat miliony předplatitelů tištěných a digitálních časopisů a novin prostřednictvím různých forem přímého prodeje, aby se udržel stálý počet čtenářů novin a časopisů. To není problém, ale ústřední část volné soutěže o čtenáře, která umožňuje existenci svobodného soukromého tisk po více než sto let.
a) Jakékoli další zpřísnění již tak velmi omezujícího a regulovaného práva telefonického marketingu by bylo přehnané a představovalo by to obrovské ohrožení legální a legitimní distribuce tisku. Až 30% plně placených předplatných titulů je získáno telefonicky. Zároveň přitom dnes vzrůstá relativní význam výnosů z předplatného, když je celková tendence prodeje klesající. Příjmy z předplatného jsou stále nejstabilnějším zdrojem financování ve srovnání s často dramatickým poklesem reklamy a maloobchodního prodeje.
b) Němečtí vydavatelé vítají, že se spolkový ministr hospodářství a ministr kultury a médií postavili proti plánům spolkového ministerstva spravedlnosti na zakázání minimálních dvouletých období předplatného a automatického obnovování po jednom roce. Dlouhodobější termíny předplatného jsou nezbytné pro existenci mnoha titulů a jsou zvláště důležitým příspěvkem k financování redakcí v případě nespočetného množství titulů. Celkově to vede k větší rozmanitosti tisku, a je proto zejména v zájmu čtenářů, kteří by bez nich měli menší výběr obsahu. Na základě příkladů od malých i velkých vydavatelů sdružených v asociacích VDZ a BDZV bylo objasněno, že plánované zákazy představují existenční nebezpečí pro část tisku. V každém případě by ale znamenaly menší výběr. Jedná se o příklady představené vydavatelskými skupinami Liborius, FAZ Frankfurter Allgemeine Zeitung, FUNKE Zeitschriften, Lensing Media, Sankt Ullrich Verlag GmbH, B. Boll Mediengruppe, Verlag des Solinger Tageblattes GmbH & Co. KG a Hubert Burda Media. V roce 2020 bude důležité, aby křesťansko-demokratická federální ministerstva zůstala v této otázce jednotná, a byl tak chráněn soukromě financovaný tisk.
4. Platformy a vyhledávače se stávají trhy s digitálním tiskem. Zároveň však jako oligopolisté nebo dokonce monopolisté svévolně zvýhodňují nebo znevýhodňují určité publikace nebo obsah. Proto musí být zajištěn nediskriminační přístup legálních redakčních obsahů k relevantním tržním digitálním platformám. Základní práva duševního vlastnictví pro digitální tisk na mediálních platformách a u dominantních zprostředkovatelů (např. vyhledávače) jsou nezbytná.
a) Je tedy třeba litovat, že spolkové země bez srozumitelného důvodu masivně oslabily zákaz diskriminace dominantních zprostředkovatelů v zemských smlouvách o médiích. Je proto o to důležitější, že kontrola dominantních platforem z hlediska soutěžního práva je zakotvena v 10. dodatku GWB.
b) EU však zůstává i nadále výzvou. Skutečnost, že Evropská komise v konečném důsledku zakázala společnosti Google preferovat vlastní nabídky ve svém monopolním vyhledávači, je důležitá a správná. Obecný dohled nad zneužíváním ale nestačí. Zákaz tedy není ani konečný. Jeho vymáhání nefunguje a nemá nadto žádný regulační účinek. Pokud chce EU zachovat rozmanitost tisku, který tvoří Evropu, musí dát všem legálním tiskovým produktům právo na nediskriminační přístup na dominantní digitální platformy. To by také mělo zahrnovat pravidlo, že monopoly by neměly umožňovat přístup na své platformy obsahově závislé na vydavatelích těm, kteří se vzdávají poplatku za licencování svých redakčních produktů. Vhodným legislativním projektem by mohl být zákon o digitálních službách nebo samostatná regulace internetových megaplatforem.
5. Selektivní vládní dotace pro část tisku, jako jsou určití vydavatelé, tituly nebo redakce, omezují svobodu tisku od státu a měly by proto fatální důsledky pro všechny nepodporované publikace zvlášť s ohledem na současnou historicky obtížnou situaci. Naproti tomu opatření pro financování neutrálního obsahu, která pomáhají celému periodickému tisku, spotřebitelským i odborným časopisům a novinám, jsou slučitelná se svobodou tisku a mohou být dokonce nezbytná. Jedná se taková, která začínají sníženou DPH, přípustnosti grosso systémů, až po privatizaci pošty s tzv. poštovní novinovou službou také při doručování předplatných časopisů a novin.
Zatímco částečně privatizovaná pošta dlouhodobě omezovala své zvyšování cen na úpravu podle inflace, nyní zvyšuje své ceny prostřednictvím své téměř monopolní pozice. Výsledkem je, že náklady na doručení stoupají do takové míry, že ohrožují finanční životaschopnost žurnalistické role časopisů. Zvýšení ceny až o 6,9% pro rok 2020 situaci dále prohlubuje. Vzhledem k závažnosti situace je na federální vládě a spolkovém sněmu, aby zajistily, že bude pokračovat ekonomicky životaschopné doručování poštou. I v době, kdy bylo financování časopisů mnohem jednodušší, umožňovali politici fungování zlevněné poštovní novinové služby, aby „usnadnili tisku šíření informací, a tím podporovali tisk při plnění jeho veřejných úkolů“ (BVerfGE) 80, 124, 125). Pokud i v takové rajském době pro svobodný soukromý tisk existovala sleva za doručování pošty pro všechny noviny a časopisy, mělo by být samozřejmostí, že v době, kdy náklady na doručení pošty představují vážné riziko pro přežití tisku, bude taková výhoda poskytnuta.
Jakákoli podpora soukromého doručování tisku (tj. nikoli poštou) musí také chránit jednotu tisku - novin i časopisů, a proto musí stejně pokrývat soukromé doručování novin i časopisů.
Existují další důležitá témata. Jedná se o pokračující částečné znárodňování reklamní komunikace ve prospěch politicky žádoucích informací, které by se mělo zrychlit v průběhu tzv. Green Dealu. Rovněž je třeba upozornit na napínavou otázku, zda EU může regulovat tzv. dezinformace, nebo zda v tomto případě upadá do předdemokratické víry, že státní regulace, a nikoli teze a její vyvracení, by mělo rozhodovat o pravdě nebo zavádějící povaze veřejných prohlášení. V této souvislosti je zajímavé, že EU již uvedla zjevně legitimní články člena VDZ v registru propagandy kritické k EU.
Zdroj. www.vdz.de