12. 3. 2019

Od případu Svensson ke Cordobě - právní předpisy týkající se zpřístupnění díla veřejnosti

S hyperlinky, respektive hypertextovými odkazy se setkáme každodenně na každém kroku napříč internetovým prostorem bez zvláštního pozastavení. Výrazně zrychlují a zjednodušují náš přístup k dílům jiných autorů, která se nacházejí na různých internetových stránkách. Článek přibližuje vývoj posuzování "legality" takto sdíleného obsahu prostřednictvím rozmanité judikatury Soudního dvora EU.

Zpřístupňování díla veřejnosti je jedním z hlavních způsobů použití autorského díla. Podle autorského zákona je šíření díla takovým způsobem, aby k nim měl jednotlivec přístup z místa a v čase, který si sám zvolí (například právě přes internet k nahranému obrazu autora). Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen "SDEU") bylo předloženo množství předběžných otázek týkajících se zpřístupnění veřejnosti, zejména pokud jde o podmínky, za nichž je také třeba považovat za zpřístupnění díla veřejnosti odkaz na jinou internetovou stránku. Pokusme se proto v našem článku ukázat na zásadní a přelomová rozhodnutí, která představují základní právní rámec pro další rozhodování o tom, kdy je možné zpřístupnit práci formou hyperlinku i bez zvláštního souhlasu jeho autora.

Tam, kde to začalo - Svensson a ostatní proti Retriever Sverige AB

Za prvé přelomové rozhodnutí, které nastolilo základní směřování, můžeme označit rozhodnutí ve věci Svensson a ostatní proti Retriever Sverige AB ("Svensson"). Žalobci jako autoři novinových článků zveřejněných v novinách Göteborgs-Posten podali žalobu proti společnosti Retriever Sverige, která provozuje internetovou stránku s hypertextovými odkazy na články zveřejněné na jiných internetových stránkách. Namítali porušování jejich výlučného práva zpřístupnit dílo veřejnosti a požadovali náhradu škody.

SDEU se v této věci musel vypořádat s předběžnými otázkami švédského soudu, zda poskytnutí hypertextových odkazů na stránky, na nichž se nachází autorské dílo, představuje zpřístupnění díla veřejnosti podle čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 / ES o sbližování některých aspektů autorských práv a jejich souvisejících práv v informační společnosti ("směrnice"). Zároveň zda je rozhodující, zda je přístup k stránce omezen, a zda odkaz odkazuje na jinou stránku nebo ne. Soud zajímala i možnost členského státu poskytnout výlučnému právu autora, stanovením širšího výkladu pojmu "zpřístupnění veřejnosti", větší ochranu jak je uvedeno v čl. 3 odst. 1 Směrnice.

SDEU zaměřil svou pozornost na výklad spojení "zpřístupnění veřejnosti", přitom pro naplnění podstaty zpřístupnění díla veřejnosti konstatoval nutnost, aby se jednalo o "novou veřejnost". Tedy takovou veřejnost, kterou nositelé autorských práv nebrali v úvahu při udělení povolení k prvotnímu zpřístupnění veřejnosti. Vzhledem k svobodnému přístupu k dotčeným internetovým stránkám, bez nutnosti registrace nebo jiných omezení, SDEU zastával v tomto případě názor, že odkazy nesměřují k nové veřejnosti. Způsob a formu zobrazení stránek po kliknutí na příslušný odkaz nebyl považován za rozhodující. SDEU následně vyloučil možnost členských států poskytnout nositelům práv větší ochranu, než jim přiznává samotná Směrnice.

GS Media BV a další upřesnění

Rozhodnutí SDEU ve věci GS Media BV (dále jen "GS Media") proti společnosti Sanoma Media Netherlands BV (dále jen "Sanoma") jsme již přiblížili ve starších vydáních EU Legal News (I/2017), avšak vzhledem na jeho důležitost si ho dovolíme připomenout alespoň okrajově.

Společnost GS Media, která provozuje investigativní internetový portál, opakovaně zveřejnila hypertextové odkazy na stránky, na kterých byly nahrané fotografie, na které společnost Sanoma vykonávala autorská práva, a která se ohradila proti takovýmto postupům.

Odlišný prvek oproti případu Svensson zde představovala skutečnost, že v případě Svensson byla autorské díla, na které odkazovaly hypertextové odkazy, zveřejněna se souhlasem autora, v případě GS Media souhlas autora absentoval. Fotografie byly nahrané na více internetových stránkách nelegálně, a to třetími osobám.

SDEU vyslovil názor, že hypertextové odkazy přispívají k řádnému fungování internetu, jakož i k výměně názorů a informací, a proto je třeba, aby se k nim přistupovalo citlivě. Následně se v tomto rozhodnutí zabýval dvěma základními scénáři.

V případě zveřejnění hypertextového odkazu osobou, která tak nečiní za účelem dosažení zisku, přijal SDEU stanovisko, že se jedná o zpřístupnění díla veřejnosti bez porušování autorských práv.

Výjimku by tvořila situace, pokud taková osoba věděla, že příslušný odkaz zpřístupňuje nelegálně publikovaná díla (např. by byl upozorněn samotným autorem).

Oproti tomu v případě zveřejnění hypertextového odkazu osobou, která konala za účelem dosažení zisku, předpokládal vyvratitelnou domněnku vědomí této osoby o protiprávnosti zveřejnění autorského díla a považovala tak umístění těchto hypertextových odkazů za porušování autorského práva k příslušným dílům.

Případ Cordoba - země Nordrhein-Westfalen proti Dirku Renckhoffovi

Zásadním a relativně čerstvým rozhodnutím ze dne 7. 8. 2018 je rozhodnutí SDEU v případě Cordoba. Rozhodnutí se týká odlišného přístupu SDEU k posouzení zpřístupnění díla nové veřejnosti při vytváření kopie díla a jeho novému načtení na internetové stránky oproti přístupu při posuzování zpřístupnění díla formou hyperlinků. Právě z důvodu odpovědi na otázku, zda SDEU uplatňuje v takovém případě analogický postup jako u hyperlinků, bylo toto rozhodnutí velmi očekáváno.

Skutkový stav v tomto případě vyvolala žákyně střední školy, která v školním referátu použila fotografii stáhnutou z cestovatelských internetových stránek. Příspěvek byl následně umístěn na internetovou stránku školy. Autor považoval takovýto postup za neoprávněné zpřístupnění veřejnosti a vůči škole uplatnil nároky z porušování autorských práv.

Spolkový soudní dvůr položil SDEU předběžnou otázku, zda je vložení díla, které je s takovým souhlasem nositele autorského práva volně přístupné pro všechny uživatele internetu na jiných internetových stránkách, na veřejně přístupných internetových stránkách zpřístupněných veřejnosti podle čl. 3 odst. 1 Směrnice v případě, že je dílo nejprve kopírováno na server a odtud nahrané na internetových stránkách.

Přes argumentaci žalovaného, ve světle předchozí judikatury, že už prvotní zpřístupnění díla (ke kterému se odkazuje) mohl potenciálně zhlédnout každý uživatel internetu a neexistuje tak veřejnost, která by byla vůči dílu nová, SDEU dospěl k závěru, že v daném případě bylo dílo zpřístupněno nové veřejnosti.

SDEU své stanovisko podložil zejména tím, že takovýmto postupem by hrozilo vyčerpání autorských práv k dílu, dále nemožností autora ukončit zpřístupnění díla pouze odstraněním původně zpřístupněného díla, a v neposlední řadě rozhodující úlohou žalovaného při zpřístupnění díla, kdy sám dílo stáhl, zkopíroval a následně znovu zveřejnil.

V kontrastu s rozhodnutím ve věcech Svensson a GS Media vyslovil SDEU názor, že takové uveřejnění díla na internetové stránce bez souhlasu jeho autora již nepřispívá stejným způsobem k řádnému fungování internetu, jak je tomu v případě hypertextového odkazu.

Na základě výše uvedených argumentů dospěl SDEU k odlišení takové situace od jednoduchého zveřejnění internetového odkazu. Zatímco v případě internetových odkazů není nová veřejnost dotčena, v případě vytvoření kopie již nelze hovořit o zpřístupnění veřejnosti, kterou autor nebral v úvahu při prvotním zpřístupnění.

Jak tedy postupovat?

Jak lze vidět, judikatura ve věcech zpřístupňování díla veřejnosti, ať už prostřednictvím hyperlinků nebo vytvořením kopie díla, se neustále vyvíjí. V návaznosti na výše uvedenou dosavadní rozhodovací praxi SDEU můžeme identifikovat základní předpoklady, za kterých je možné dále zpřístupnit autorské dílo i bez souhlasu původního autora.

V první řadě musí být takové dílo volně dostupné, bez nutnosti registrace nebo předplaceného obsahu. Pokud však neexistuje souhlas autora, jak je tomu v případě GS Media, je třeba rozlišovat další skutečnosti, pokud osoba, která odkazuje, nekoná za účelem dosažení zisku, respektive nebo nemohla jinak znát jeho nelegální sdílení. V případě existence jednoho nebo obou těchto skutečností může jít již o potenciální zásah do autorských práv.

Specifickou situaci představuje případ Cordoba, kdy nebyl zveřejněn hypertextový odkaz, který odkazoval na dílo, ale zkopírováním a novým nahráváním samotného díla. SDEU při takovém zpřístupnění díla považovala za novou veřejnost i uživatele, kteří se mohli setkat s původním zpřístupněným dílem, avšak za současné koexistence dalších pojmových znaků (činnost žalovaného při jeho stažení, jeho kopírování a opětovné nahrání a nemožnost autora dílo odstranit přímo) takovéto jednání je možné považovat za porušování autorských práv původního autora.

Zdroj: Štěpán Štarha, Róbert Gašparovič. EU Legal News I/2019. vyd. Havelka & Partners