5. 10. 2018
Co přinese ochrana autorských práv vydavatelům a nehrozí cenzura svobody projevu na internetu?
1/ Co nová legislativa může přinést tvůrcům obsahu a vlastníkům autorských práv - filmovým producentům, hudebním vydavatelstvím, nakladatelům knih, vydavatelům novin a časopisů nebo zpravodajským webům?
Předně je úvodem potřeba vysvětlit, že žijeme na prahu nové éry. Na celém světě čelí veškerá tradiční odvětví v různých oborech podnikání velkým výzvám, které pro ně představuje čtvrtá průmyslová revoluce. Také kreativní průmysl se proto bude muset vypořádat s některými dopady, které digitální transformace pro vydavatelské odvětví představuje.
První průmyslová revoluce byla ve znamení zavádění strojní výroby a poháněna byla párou, druhou průmyslovou revoluci způsobilo využití spalovacího motoru, třetí průmyslovou revoluci ovlivnil křemík, tranzistory, elektronky, miniaturizace a konečně výpočetní technika. Tato čtvrtá průmyslová revoluce je umožněna díky rozšíření internetu, vysokokapacitních sítí elektronických komunikací, zpracování ohromného množství dat ve výpočetních centrech a mobilitě uživatelů. Komunikují nejen lidé, ale i věci. Data analyzuje umělá inteligence. Výrobu přebírají od lidí roboty. Všechno se odehrává mnohem rychleji a informace se díky internetu šíří zcela bez omezení. Každá změna však vyžaduje odpovídající legislativní prostředí, které by řešilo související dopady. Koncept ochrany autorských práv a související legislativa byly doposud nastaveny pro analogové prostředí. Výzvy digitální transformace a potřebu uživatelů sdílet obsah na internetu, komentovat jej, odkazovat a citovat z různých zdrojů, vyhledávat informace z důvěryhodných zdrojů - to vše stávající legislativa zatím nedokázala řešit. Proto bylo nutné přijít s moderní právní úpravou, která spravedlivě nastaví nová pravidla pro možnost sdílení digitálního obsahu, aniž by docházelo k poškozování práv autorů. Reálně hrozí zánik žurnalistické profese, kdy tradiční vydavatele by časem nahradil obsah produkovaný samotnými uživateli sociálních sítí nebo roboty. Koncentrace moci a finanční toky z reklamních příjmů přitom směřují pouze k několika globálním hráčům.
Obecně tedy nová legislativa přinese všem tvůrcům a společnostem působícím v oblasti kreativní tvorby upevnění jejich práv v digitálním mediálním prostředí. Na internetu bude uplatňována stejná autorskoprávní ochrana, jaká doposud platila ve světě offline. Díky zcela jasnému výkladu a novým ustanovením směrnice uzpůsobeným situaci v digitálním prostředí, budou moci všichni tvůrci a kreativní společnosti lépe prokazovat, pokud budou jejich práva porušována. Zvýší se také odpovědnost všech hráčů na digitálním mediálním trhu. Nastaví se rovná pravidla hospodářské soutěže. Každý si bude moci být jist, že za autorský obsah, který někdo sdílí na internetu, se k autorovi díla nakonec dostane přiměřená odměna.
Zvláštní význam bude mít směrnice pro vydavatele, kterým dává poprvé právo bránit svůj obsah. Stejné právo měli doposud jen producenti filmů nebo hudby a i těm jeho vymáhání působilo značné potíže. Na jejich obsahu komerčně vydělávali provozovatelé jednotlivých digitálních platforem, ale o většinu zisků z prodeje online inzerce se nebyly ochotny dělit ve spravedlivé a přiměřené výši. Pro vydavatele tedy směrnice na jedné straně představuje významné uznání tvůrčí podstaty novinářské činnosti a na straně druhé zásadně posiluje schopnost vydavatelů chránit svůj obsah před jeho neoprávněným komerčním užíváním. Jednoduše řečeno, směrnice bude mít zcela zásadní význam pro dlouhodobé financování a udržitelnost jejich řemesla.
2/ Dnes se mohou vlastníci autorských práv domáhat buď a) stažení materiálu z on-line platforem, nebo b)
požadovat podíl na výnosu z reklamy, které uploader získává. Podle nových pravidel, musí tedy platformy jako Facebook nebo Google, zabránit, aby se chráněný obsah vůbec objevil na těchto platformách, když o to vlastník díla požádá? Je mé chápání schválené směrnice správné?
Směrnice řeší celou řadu aspektů sdílení obsahu v digitálním prostředí. To, co zmiňujete, je pouze částečné porozumění výkladu směrnice. Uveďme si to na konkrétním příkladu. Pokud provozovatel úložiště souborů, kde se sdílejí filmová nebo hudební díla, měl doposud pouze povinnost na upozornění autora o porušování jeho práv, takové dílo odstranit, tak nyní bude mít odpovědnost podstatně větší.
Kromě vlastního odstranění souboru, by měl také zajistit, aby se konkrétní porušování neopakovalo. Bylo zcela běžné, že žádost autora o odstranění souboru se vyřizovala 3 týdny, aby se vzápětí v katalogu platformy po odstranění jednoho souboru, objevily desítky nebo stovky jeho kopií na jiných URL adresách. Byla to hra na kočku s myší, kde autoři byly ve značně nevýhodném postavení. Provozovatel platformy se odvolával na to, že on nic neporušuje, to jen jeho uživatelé. Ti však hřešili na anonymitu a faktickou nevymahatelnost práva.
Vlastníci obsahu, ve smyslu stávající právní úpravy, se tedy mohou již nyní domáhat po provozovatelích platforem stažení obsahu, který je na nich přístupný neoprávněně, tj. bez licence nebo podobného ujednání. Skutečnost je ale dnes taková, že vlastník obsahu musí dokázat neoprávněnost takového umístění. Platforma obsah stáhne, ale on se tam za chvíli objeví znovu. Případná žaloba na toho, kdo obsah umístil, je většinou projednávána nesmírně dlouho, což platí nejen pro Českou republiku, ale i pro další evropské země.
Bohužel současná legislativa nedává v případě vydavatelů ani možnost, aby mohli požadovat podíl na příjmech z reklamy, které získává platforma, na níž je jejich obsah přístupný. Předmětem článku 13 nové směrnice tedy je, že platformy a další poskytovatelé služeb informační společnosti, kteří umožňují přístup k uživateli nahranému obsahu, jsou povinni přijmout přiměřené a účinné kroky k tomu, aby nedocházelo k porušování autorských práv.
3/ Platformy jako YouTube ale obsah chráněný autorskými právy filtrují už teď, co se pro ně změní?
Lze konstatovat, že pro některé velké poskytovatele platforem ke sdílení souborů, které již přijaly opatření k ochraně autorských práv, se nic nezmění. V pozitivním slova smyslu dojde pouze k tomu, že pro tuto svou činnost získají nezpochybnitelnou právní oporu.
4/ Nejkontroverznější články při debatě o směrnici byly článek 13 a článek 11.
Článek 13 v podstatě říká, že břemeno bude spočívat na internetových firmách - mimo jiné taky na Google a Facebooku - aby zajistily fungující právní vztahy s vlastníky práv. Chápu to správně, že internetové firmy by měly mít smlouvu s dodavateli obsahu a zároveň filtry, kterými by kontrolovaly, jaký obsah dávají uživatelé online?
Pokud jde o závazek zajištění fungujících právních vztahů s vlastníky práv, máte nesporně pravdu. Bohužel kolem směrnice se vytváří uměle celá řada domněnek a kritika potom automaticky směřuje především k těmto výkladům. Vyřešení souladu se zněním směrnice totiž bude možné realizovat více způsoby. Každá z členských zemí EU si s ohledem na vlastní národní legislativu bude moci zvolit takové řešení, které bude vyhovovat tamnímu trhu. Předpokládá se však, že v rámci jednotného postupu dojde k harmonizované celoevropské implementaci směrnice. Protože by jednotlivé internetové firmy asi obtížně navazovaly smluvní vztahy se všemi individuálními vlastníky práv k obsahu, ve všech zemích EU, tak se zcela logicky nabízí řešení, které funguje také v hudebním nebo filmovém průmyslu. Rozdělování výnosů a řešení výběru poplatků například formou kolektivní správy autorských práv.
Pokud jde o váš dotaz k povinnosti nasazení filtrů, nikde ve směrnici se neříká, že provozovatelé platforem musí mít filtry obsahu. Jejich povinností je učinit přiměřené a efektivní kroky k tomu, aby jejich prostřednictvím nebyl obsah šířen nelegálně. To lze vyřešit technicko-organizačními opatřeními, úpravou všeobecných obchodních podmínek, nebo například povinnou identifikací těch uživatelů, kteří vědomě a z komerčních pohnutek autorská práva porušují.
5/ Předpokládáte, že budou Google a Facebook tvůrcům obsahu ve výsledku platit víc, než dosud?
Pokud jde o vydavatele, tak těm za komerční využívání jejich obsahu zatím neplatí vůbec nic. Za placení nechceme považovat nějaké inovační fondy nebo nadace pro žurnalistiku, které si tyto společnosti zřídily a prostřednictvím kterých podporují jimi vybrané projekty. Takže Google a Facebook budou platit určitě víc, ale bude velice těžké, je k tomu přimět. Dobrovolně se části příjmů z online reklamy nevzdají a bez příslušných legislativních opatření to nepůjde. Často přitom slýchám, že pokud přece nebudou chtít placený obsah sdílet, tak jej jednoduše zablokují a placení se tak vyhnou. Důvěryhodný obsah potom nahradí fake news, které budou zdarma. Takto jednoduché řešení v případě společností, které mají dominantní postavení na relevantním trhu, však vůbec nepřipadá v úvahu. Způsob, jakým se bude chovat algoritmus vyhledávání, si nesmí svévolně určovat jeho provozovatel někde za oceánem na základě svých komerčních nebo mocenských zájmů.
6/ Co nová směrnice tedy přinese konkrétně vydavatelům novin a zpravodajským webům?
Již jsem uvedl, že specificky vydavatelům směrnice uděluje odvozená práva k obsahu, což znamená, že budou moci bránit svůj obsah sami, nejen jako zástupci konkrétních novinářů jako autorů. Toto právo se týká ochrany obsahu, včetně vznášení požadavků na férové podmínky poskytování odměny vydavatelům při dalším komerčním využívání jimi vytvořeného obsahu.
7/ Je zpravodajský obsah, který dávají vydavatelství na své weby zdarma, vůbec autorsky chráněný?
Ano, chráněný je, ale způsob ochrany, kdy nositelem autorského práva je novinář, který článek napsal, je absolutně neefektivní. Samotný novinář může po platformě asi jen obtížně požadovat kompenzaci za další používání tohoto článku. Navíc novináři v zaměstnaneckém poměru delegují většinou své právo autorů textu na vydavatele, který je zaměstnává.
8/ Bude mít směrnice jiný dopad na firmy, jako Economia, které svůj obsah zamykají?
Ve vydavatelském sektoru se nejčastěji aplikuje kombinace několika z 11 základních obchodních modelů. Jedním z nich je model placeného předplatného, který nejčastěji bývá kombinován s částí obsahu ve formě zpravodajských zpráv, který je většinou dostupný zcela zdarma. Dalším modelem je obsah plně závislý na inzerci, který se v důsledku předchozího vývoje prosadil jako majoritní obchodní model poskytování obsahu, zejména pokud jde o obsah zpravodajského charakteru určeného široké veřejnosti. Existuje však celá řada dalších obchodních modelů, které budou zohledněny při stanovení poměrného klíče pro vyplácení náhradních odměn z fondu kolektivní správy autorských práv. Pro všechny vydavatele, kteří přijmou konkrétní obchodní model, bude směrnice tedy poskytovat odpovídající finanční přínos, ale nejedná se pouze o finance. Pro vydavatele, kteří obsah převážně zpoplatňují, což je především specializovaný obsah pro úzké cílové skupiny, bude mít směrnice také přínos právě v souvislosti s povinností platforem a úložišť bránit neoprávněnému šíření obsahu, protože jistě nastávají případy, kdy je zpoplatněný obsah dále protiprávně šířen. Takovému chování uživatelů by tedy měly platformy nově povinnost se aktivně bránit.
9/ Jak se díváte na argument, že nařízení vyžadující filtrování, by nahrávalo zejména velkým platformám, jako Google či Facebook, které už takový filtrovací software mají, nebo si jej mohou dovolit?
Musím se vrátit k tomu, že směrnice neukládá výslovnou povinnost filtrování, ale pouze přiměřenými prostředky bránit neoprávněnému šíření obsahu. U velkých platforem je asi automatické filtrování nejpřístupnějším technickým řešením, ale neznamená to, že bude nutné všude. Chtěl bych také upozornit, že již dnes existují technická řešení, která šíření nelegálního obsahu umožňují a nejsou přitom nijak zvlášť finančně náročná. Dokonce může být jejich poskytování zpoplatňováno v závislosti na rozsahu odhaleného nelegálního obsahu. To, že ochrana proti šíření nelegálního obsahu bude klást na provozovatele služeb informační společnosti určité nároky, nemůže sloužit jako dostatečný důvod pro to, aby nebyla respektována vlastnická práva tvůrců obsahu a docházelo i nadále k jejich masovému porušování, ze kterého by komerční příjmy plynuly třetím stranám.
10/ Nebo jsou z povinnosti filtrovat nějak zproštěny malé platformy? Když si licenci nevyjednají, budou muset obsah proaktivně filtrovat též? Jak to bude s malými platformami? Jak se bude definovat, kdo je malý a kdo velký?
Konkrétní jednotlivá řešení, rozsah povinných osob a výjimky z aplikace povinností vyplývajících ze směrnice budou ještě předmětem dalších odborných diskuzí, nejen v rámci trialogu, ale zejména v národní implementaci do českého právního systému. Pokud je mi známo, tak v přijatém znění směrnice byly formou pozměňovacích návrhů začleněny potřebné výjimky, které by se měly v některých ohledech vztahovat na menší společnosti, soukromé nekomerční užití nebo na vědecké účely a vzdělávací instituce. Nebude to ale tak, že by snad někdo mohl autorská práva porušovat, jenom proto, že je zatím malou společností.
11/ Článek 11 také původně obsahoval takzvanou “link tax” - která by online platformy nutila platit například novinářským organizacím za prolinkování k jejich obsahu (sdílení hyperlinku) na články. Toto v současném tvaru směrnice je nebo není? (Bloomberg: “The new copyright rules supported by the parliament would also grant publishers new legal rights to help them seek compensation from search engines like Google for displaying small fragments of their articles. While Google News recently stopped showing such snippets under article headlines, depending on the final version of the law, the links and headlines could also be covered by the rules.”)
Existuje rozdíl mezi úryvkem (tkzv. snippetem), často doprovázeným například fotografií a mezi hyperlinkem, který může být tvořen jen slovem nebo krátkým spojením slov a URL adresou internetového odkazu. Užití jednotlivých slov je z působnosti směrnice podle návrhu, který prošel hlasováním v Evropském parlamentu 12. 9. 2018, vyňato. Nejedná se však o žádnou „daň z odkazu“, jak se snaží kritici směrnice tímto označením evokovat. Za možnost vyhledávání v důvěryhodném obsahu vydavatelů se bude podle směrnice vybírat náhradní odměna a ta může být stanovena například z celkového objemu prodané online inzerce. Pokud spotřebitele při konzumaci obsahu na internetu něco obtěžuje, tak je to právě online inzerce. Bude-li se náhradní odměna stanovovat podle jejího objemu, tak počet zobrazených hyperlinků nebo rozsah zobrazeného úryvku a citace nebude hrát vůbec žádnou roli.
12/ Budou-li Google a Facebook a ostatní platformy nuceni si vyjednat s tvůrci obsahu licence na používání obsahu, co to bude prakticky znamenat? Jak si představujete, že to proběhne? Čeká nás vlna tvorby komplikovaných smluv s platformami a složité vyjednávání?
Již na začátku jsem uvedl, že jsou dvě možná řešení: dvoustranné licence na konkrétní užití autorského díla nebo systém výběru náhradních odměn odváděných do fondů kolektivní správy. Každé řešení má své výhody i nevýhody. Dovedu si ale představit, že by velké platformy na jednotlivých národních trzích v členských zemích EU chtěly uzavřít s provozovateli hlavních zdrojů zpráv vlastní licenční ujednání. Pro ostatní případy by byl systém kolektivní správa asi vhodnějším řešením. Směrnice žádné konkrétní řešení v současné době nedefinuje a dává tím jednotlivým zemím prostor pro to, jak v této oblasti postupovat.
13/ Jak podle Vás Google a Facebook zareagují? Mohou ještě svým přístupem život vydavatelům nějak zkomplikovat?
I přes některé podrážděné reakce, jež se objevily po hlasování Evropského parlamentu o návrhu směrnice 12. 9. 2018 ze strany platforem a jim podobných subjektů (byly také předmětem diskusí například na Twitteru), očekávám spíš uvážlivé podnikatelské jednání ze strany těchto společností. Předpokládám, že si jsou vědomi, že narušení vztahu k vydavatelům by přineslo škody také jim. Lidé jejich služby využívají právě proto, že se jejich prostřednictvím mohou dostat centralizovaně ke kvalitnímu a věrohodnému obsahu. Pokud by mělo dojít k tomu, že tento obsah bude nahrazen méně kvalitním nebo pochybným obsahem, spotřebitelé by to po nějaké době zjistili. Přestali by používat služby poskytované platformami a chodili by přímo na stránky vydavatelů. Tím by se snížil provoz na stránkách platforem, který jim v současnosti přináší jejich ohromné příjmy z prodeje online inzerce. Také ve Španělsku, které si již podobným testem prošlo, se ukázalo, že stačilo nezaleknout se první reakce a krátkodobého vývoje. Myslím ale, že jsou vlastníci platforem odpovědní a uvědomí si to sami. Také jednotný postoj všech členských států EU jim nakonec neumožní směrnici bojkotovat.
14/ Někteří právníci ale říkají, že ďábel bude v detailu: že bude záležet na tom, jaký tvar nařízení dá v následujících měsících Rada EU a jaký bude výsledný tvar zákona. Zdá se, že ti co jsou nespokojení, ještě mohou prosadit různé změny…. Vidíte to stejně?
Je třeba být ostražitý, ale na druhou stranu se zbytečně neobávat o výsledek. O návrhu budou probíhat obvyklá třístranná jednání mezi Evropským parlamentem, Radou Evropy a Evropskou komisí, která mají svůj formalizovaný řád. Lobbistické zájmy digitálních platforem mají velký vliv, ale v těchto jednáních se bude jednat již zcela korektně. Žádné nátlakové akce, kterých jsme byli svědky, když měli hlasovat europoslanci, proto již nehrozí. Evropská komise je tím, kdo do návrhu směrnice práva vydavatelů zařadil a za jejího současného složení nevidím důvod, proč by měla svůj postoj měnit. Pokud jde o Radu Evropy, tj. jednotlivé členské země, byla jich na konci první poloviny letošního roku většina pro právo vydavatelů a myslím, že by reprezentace těchto zemí již jednou přijaté stanovisko obtížně měnily s vědomím vnitropolitických konsekvencí.
15/ Co se teď bude dít dál, jaký je další legislativní postup? Mohou se pravidla ještě nějak zásadně změnit?
Další postup je, jak jsem uvedl výše, jednání v tzv. trialogu mezi Evropským parlamentem, Radou Evropy a Evropskou komisí. Tato jednání budou zahájena první schůzkou 2. října, která se uskuteční v rámci rakouského předsednictví Evropské komisi. Výsledky z tohoto jednání budou známy o den později 3. října na jednání COREPER, kterého se zúčastní velvyslanci všech členských zemí EU. Následovat bude podrobná zpráva o dosažených kompromisních řešeních, kterou vypracuje pověřená pracovní skupina pro ochranu duševního vlastnictví. Představitelé rakouského předsednictví si zvolili dokončení této směrnice mezi jednu ze svých klíčových priorit. Lze proto oprávněně očekávat, že se jim její dokončení podaří ještě do konce tohoto kalendářního roku. V opačném případě by dokončení směrnice vyšlo na rumunské předsednictví, které bude v první polovině roku 2019.
Výsledkem trialogu bude konečný text, o kterém bude hlasovat parlament. Jak návrh postupuje dalšími a dalšími kroky projednávání, prostor pro jeho zásadní změny se zmenšuje. Buďme proto optimisty a očekávejme, že bude stávající návrh schválen již jen s případnými kosmetickými změnami.
Jedná se ovšem o směrnici, kterou jsou jednotlivé členské země vázané aplikovat v rámci národní legislativy. Tato aplikace se může země od země různit. Čekají nás tedy ještě další kola bojů, to příští při jednání právě o procesu transpozice do národní legislativy, který naváže na schválení směrnice.
16/ Odpůrci nové legislativy tvrdí, že tato pravidla zničí obsah vytvářený uživateli, nebo takzvané memes nebo různé parodie. Myslí si to například Chief Business Officer společnosti Google Robert Kyncl. Co si o tom myslíte vy?
Toto jsou obecné argumenty, jejichž cílem je zejména shodit směrnici pod stůl. U všech podobných argumentů je potřeba si vždy položit otázku, kdo a proč podobné poplašné zprávy šíří. Memy a parodie pracují jen s krátkými částmi původních děl a nejsou totožné s původním obsahem, takže je lze zcela bez problémů odlišit od autorsky chráněného díla. Případná nesnadnost odlišení v některých ojedinělých případech nemůže sloužit jako argument proto, aby bylo v digitálním prostředí porušováno jedno ze základních práv, kterým je právo duševního vlastnictví k vytvořenému obsahu.