15. 12. 2016

O zodpovědnosti technologických obrů – Když lži vypadají jako pravda

Je jasné, že falešné zprávy jsou problémem: 75 % dospělých Američanů není schopno rozlišit falešnou zprávu, stále více lidí v otázkách zpravodajství spoléhá na sociální média a sleduje pouze titulky.

Problém ale není jen o předání falešné zprávy nebo zavádějící informace, je to také otázka estetiky a mediální gramotnosti. Na Timeline na Facebooku nebo v poli Google vyhledávače vypadají všechny články stejně, neexistuje žádný vizuální rozdíl mezi „legitimním“ zpravodajským zdrojem a prefabrikovanými klikbajty.

Zatímco lidé, kteří kliknou prostřednictvím odkazů na domovských stránkách vydavatelů, mohou mezi důvěryhodnými a nespolehlivými zdroji rozlišovat lépe, například z hlediska uspořádání, designu webových stránek, opakování článků, pravopisných chyb nebo dalších nesrovnalostí, na „zdech“ sociálních médií tyto vizuální podněty chybí. Důsledkem je to, že Facebook a Google ve skutečnosti maskují obsahy, takže se zdají být všechny stejně věrohodné. Obě strany v boji proti falešným zprávám a zlepšení důvěry médií podnikají nějaké kroky, nicméně se nezdá, že by projevovaly velkou zodpovědnost za to, co se v jejich prémiových layoutech objeví a rozhodnutí, zda je zpráva důvěryhodná či nikoli nechávají na čtenářích.

Reakce zpravodajských organizací proti šíření falešných zpráv

Agentura Reuters vybudovala vlastní algoritmický prediktivní nástroj, aby mohla rozpoznat a ověřit aktuální zprávy na Twitteru. Reuters News Tracer sleduje Twitter a rychle detekuje významné události, identifikuje z tweetů jejich informační hodnotu, při zachování faktů a ověření vyfiltruje stanoviska a ověří, zda jsou tweety přesné. Tento nástroj je obzvlášť užitečný u „živých“ událostí, kdy svědci dávají na Twitter popisy toho, co vidí. V poslední době bylo také prokázáno, že šíření falešných zpráv s sebou nese své důsledky v podobě zavádějících informací, které mohou pomoci například ve volební výhře.

Mají technologičtí giganti demokratickou povinnost sdílet data?

Facebook a v menším měřítku i Twitter se staly hlavními platformami pro politickou diskuzi, profesor sociologie na univerzitě v Oxfordu Philip N. Howard tvrdí, že mají demokratickou povinnost nejen zamezit šíření falešných zpráv, ale využít data, která sbírají, na podporu demokratických praktik, jako například rozvoj systémů pro měření veřejného mínění. Tato výzva k větší transparentnosti v algoritmickém rozhodnutí a sběru dat může také udělat větší rozdíly, pokud jde o dopady výsledků vyhledávání na občanskou společnost.

Předsudky ve vyhledávačích a na sociálních médiích skutečně existují a Evropská komise v současnosti velké technologické společnosti tlačí k tomu, aby proti nelegálním a nenávistným projevům bojovaly. Kodex chování byl vytvořen v květnu roku 2016 a souhlasily s ním i IT společnosti (Facebook, Google, Twitter a Microsoft). Počáteční výsledky ukazují, že 28 % všech oznámení nelegálních obsahů vede k jejich odstranění, ale 60 % z nich bylo odstraněno až po uplynutí lhůty 24 hodin. Kromě probíhajících konzultací v evropské Komisi se všechny čtyři společnosti prostřednictvím sdílených informací zavázaly, ke spolupráci při odstraňování extremistických obsahů ze svých platforem. I když je to krok správným směrem, ale k tomu, aby nebyl internet zaplaven nepřesnostmi a nenávistnými projevy, je třeba udělat ještě hodně práce.

Pokus o získání pozornosti v informačně nasyceném světě

Hojnost informací ovládající internet zaměstnává dnes vydavatele otázkami, jak mohou upoutat pozornost svých diváků, a jak je povzbudit, aby se stále vraceli. Nová studie Ústavu pro studium žurnalistiky a mediální budoucnosti – Nic Newman ukázala, že bitva o pozornost by se mohla odehrát v podobě zpravodajských upozornění na uzamčené obrazovce. The Global Editors Network dělal rozhovory s vedoucími pracovníky ze začínajících redakcí a vyvinula seznam tipů, jak mezi média a technický svět postavit most, aby se zlepšila jejich spolupráce.

Krize tištěných médií – nikoli pro luxusní značky

Není žádným tajemstvím, že vydavatelský průmysl čelí jistým omezením. Náklady tisku klesají a nátlaky na výnosy rostou, mnoho titulů bylo uzavřeno nebo přesunuto pouze na digitální platformu. Nicméně luxusní publikace jsou stále schopné využít svůj status jako prodejní místo pro inzerenty. Tyto tituly, které ovládají kontext, mohou nabídnout respektovanou značku bez rizika poškození dobré pověsti, která je spojována s digitální reklamou. 

Zdroj: http://www.futuremedialab.info/