16. 3. 2015

Dean Baquet: Byli jsme arogantní

V redakci NY Times se traduje, že když jste naštvaný, jste schopný prorazit pěstí díru do zdi.

To se stalo jednou, ještě když jsem vedl washingtonskou pobočku. Byl jsem naštvaný, že vedení redakce v New Yorku nechtělo jistý příběh na první stranu, a tak jsem udělal ve své kanceláři díru do zdi. Teď, když sedím v New Yorku a rozhoduji sám, už vím, že to bylo přehnané. A jednou jsem se pohádal se svou předchůdkyní Jill Abramsonovou. Přitom jsem ale díru do zdi neudělal, jen jsem do ní praštil, což bylo také nezralé.

O čem jste se hádali?

Už nevím, neustále jsme měli odlišné názory. Ne že bychom se hádali často, ale číslo jedna a číslo dva v redakci se prostě občas neshodnou.

Podle vašich kolegů šlo o populární příběhy, které by přilákaly více čtenářů na web NY Times.

Jill měla ráda, když příběhy na internetu vyvolávaly trochu rozruch. Nejsem proti, ale u médií jako NY Times existuje vždy značné napětí mezi seriózní žurnalistikou a tou, která prostě jenom baví. Nepopírám, že jsme někdy příliš seriózní, ale o popkultuře dnes píšeme jako nikdy a naše stránky věnované životnímu stylu nejsou zrovna nejserióznější.

Digitální konkurenti jako BuzzFeed a Huffington Post nabízejí čtenářům barvitou směs, s níž NY Times na síti předčili.

Protože jsou zdarma. Bezplatný obsah bude vždy mít větší dosah. Vždy jsme si ale uvědomovali, že v dostávání našich zpráv ke čtenářům za nimi zaostáváme. BuzzFeed a Huffington Post jsou v tom mnohem lepší a já jim závidím. Myslím ale, že trik NY Times spočívá v tom, že zůstávají takové, jaké jsou. Ne že by nemohly přijít změny, ale nechci se stát dalším BuzzFeed. Kdybychom to zkusili, prohráli bychom.

Loni v květnu se na veřejnost dostala vaše interní analýza, podle níž „výhoda dobré žurnalistiky“ pomalu mizí. Znamená to, že jste novou digitální konkurenci podcenili?

Ano, dlouho jsme totiž chybně předpokládali, že BuzzFeed a ostatní jsou úspěšní jen kvůli tomu, že se rozhodli pro žurnalistiku, kterou my dělat prostě nechceme. Upřímně, byli jsme arogantní. Koukali jsme na konkurenci svrchu a dnes víme, že to byla chyba. Oni totiž mnohem dřív pochopili, jak dostat své informace ke čtenářům, kteří o ně mají zájem. V tom jsme byli příliš pomalí.

Zmíněná analýza spoustě mediálních manažerů sebrala iluze. NY Times byly totiž do té doby modelem vydělávání peněz v internetové žurnalistice. Zpráva ale místo toho potvrdila, že NY Times nemají žádnou digitální strategii a redakce „digitální kulturu“ nevnímá jako důležitou.

Zaprvé, NY Times byly a jsou v oblasti digitálních médií hodně vpředu, zpráva jen shrnula některé naše slabiny. Za druhé: jedna její část obsahovala kritiku, druhá předkládala návrhy, co a jak zlepšit. Něco už jsme změnili.

Co?

Máme teď velký tým, který se stará o vztahy se čtenáři na sociálních sítích. Funguje tři měsíce a „provoz“ na webu vzrostl o dobrých 20 procent.

Jaký vliv to má na práci redaktorů?

Dříve platilo, že novinář napsal článek a hned se vrhl na další. Byli jsme zvyklí, že si čtenáři naše příběhy najdou tím, že si buď otevřou noviny, nebo kliknou na naši domovskou stránku. Teď jsme ale pochopili, že si příběhy musejí cestu ke čtenáři najít. Velká část našich čtenářů dostává zprávy přes Facebook nebo Twitter, a chceme mít jistotu, že z NY Times takto dostávají to nejlepší. Děláme to mnohem agresivněji než dříve.

Celý rozhovor naleznete v aktuálním vydání Literárních novin.