14. 5. 2014

Soudní dvůr EU uděluje právo být ,zapomenut'

13. 05. 2014 Evropský soudní dvůr rozhodl ve prospěch tzv. "práva být zapomenut", což je rozhodnutí, které přinutí společnosti, jako je např. Google, k pozměňování určitých výsledků vyhledávání na žádost uživatele.

Kauza vychází z případu Španěla Mario Costeja Gonzaleze z roku 2010, který si stěžoval, že po zadání svého jména do vyhledávače Google se objevily informace z roku 1998 o dražbě, kterou pořádal, aby mohl zaplatit dluhy. Argumentoval tím, že tyto informace již nejsou relevantní a neměly by být s jeho osobou spojovány.

Tento nález nyní dává jednotlivcům právo požadovat odstranění nebo změnu informací, pokud již u nich neexistují "zákonné" důvody pro jejich další uchovávání. Evropská komisařka pro spravedlnost a lidská práva Viviane Redingová označila rozhodnutí za "jasné vítězství pro ochranu osobních údajů Evropanů".

"Právo být zapomenut" může mít významný dopad pro i zpravodajství, naznačila již v roce 2012 Redingová. "Existují případy, kdy je zákonný a právně odůvodněný zájem, aby data byla v databázi uchovávána. Archivy novin jsou pro toto dobrým příkladem," řekla na konferenci DLD v Mnichově.

"Je jasné, že právo být zapomenut si nemůže činit nárok na celkové vymazání historie. Právo být zapomenut rovněž nesmí být upřednostňováno před svobodou projevu a svobodou sdělovacích prostředků.“

V některých kruzích je však toto rozhodnutí stavěno do stejné roviny, jako cenzura. V kriticky sžíravém britském blogu Index on Censorship zaznělo, že požadavek na odstranění informací je "to samé, jako někdo napochoduje do knihovny a vynutí si sešrotování knih."

"I když rozhodnutí směřuje k fyzickým osobám, otevírá dveře každému, kdo si chce očistit svoji osobní historii", pokračuje článek.

Rozhodnutí je součástí pokračující revize evropské legislativy týkající se osobních dat; minulý měsíc Evropský soudní dvůr zrušil směrnici o uchovávání údajů, která nedokázala garantovat, aby sběr a uchovávání metadat evropskými vládami bylo "přiměřené" a v souladu se zákony na ochranu soukromí.

Zdroj: www.wan-ifra.org